2 týdny kolem závodů

Napřed začnu jak vypadal poslední týden před závody. Jak už jsem psala, tak chci přípravu dělat co nejzdravějším způsobem a tak jsme s trenérem pojali i poslední týden. Neměla jsem klasickou superkompenzaci, jen první 4 dny byly náročné tréninky a k tomu jsem trochu víc pila a omezila tuky a sacharidy a další 2 dny už jsem měla od cvičení volno a k tomu se trošku cukrovalo. Nechali jsme i trochu bílkovin a ani jsem úplně neodvodňovala. V den soutěže jsem pak jen lehce upíjela vodu a ujídala oříšky a rýžové chlebíky. Abych pravdu řekla, stejně jsem neměla moc chuť jíst :D 
Musím říct, že obdivuji lidi, kteří dokáží projít klasickou superkompenzací, protože to musí být masakr. Mě stačilo i tohle... poslední nohy jsem cvičila v neděli a ještě v sobotu na závodech mě bolely :D Byla jsem dost unavená a hladová. Ale hlavně si poslední týden hodně hrál s mojí psychikou. Tímto se omlouvám všem, co to semnou museli přetrpět :/ :D Ještě den před závody jsem si říkala, co tam vůbec budu dělat, že absolutně nemám závodní formu... 
Jelikož závody byly v Děčíně, což je přes 200 km daleko, rozhodli jsme se ject už den před a přespat v hotelu. Tam jsme (po více jak 3 hodinách hrozné klikaté cesty) dojeli až před 22:00 hodinou a ještě nás čekalo natřít 2 vrstvy barvy :/ Už jsem byla dost unavená a celkem nervozní, tak jsem se těšila, až si půjdu lehnout a už mě bude čekat jen soutěž. Do postele jsem se dostala někdy v 1 ráno a usnula jsem v poloze jako do rakve, jak jsem se bála, abych si nesetřela barvu :D 

Ráno jsem se vzbudila (ke své velké radosti) už v půl 6 a nemohla jsem usnout...poté jsme přejeli do druhého hotelu, kde byla ubytovaná kamarádka, která mě nalíčila a učesala a jeli jsme na místo činu. Abych se náhodou nestresovala málo, povedlo se nám ještě asi tak 200 metrů od divadla, ve kterém se soutěž konala, nabourat ... takže můj trenér (řidič) nemohl jít semnou, předal instrukce přítelovi a kamarádce a šli jsme na to :D 

Kdo nikdy nebyl v zákulisí takových závodů, neví, co je to chaos :D Konečně jsme našli nějaké malé místečko, kde by bylo možné natřít mě poslední vrstvou barvy. Sotva jsme uschnula a začali jsme mazat olejíčkem, už kolem pobíhala pořadatelka, ať se moje kategorie jde řadit, že jdeme na podium..trošku mě zachvátila panika - trenér nikde, naolejovaná půlka těla a vůbec jsem nebyla rozcvičená :D ale díky všem co mi pomáhali, tak jsme to zvládli, alespoň trošku jsem se rozcvičila v řadě čekající před vstupem na podium a šlo se na to :D 
Celou dobu co jsem se učila pozovat, mi všichni říkali, že se budou dělat povinné čtvrtobraty, tak jsem se učila přechody takto. Asi tak 10 vteřin předtím, než jsme šly na řadu, nám pořadatelka řekla, že se z čelní pózy půjde rovnou do zadní, takže přechody co jsem se učila, mi byly k ničemu..nevadí :D
Ti co mě viděli na podiu, tak si toho jistě všimli :D - vůbec jsem nevěděla co a jak :D no po chvilce jsem se s tím trošku srovnala a snad to bylo malinko lepší, docela to uteklo a pak už jsem byla šťastná, že mám vše za sebou :) 

A pak dlooouhé čekání na výsledky, jestli jsem postoupila do finále. Popravdě jsem s tím nepočítala, protože vím, že mám velké mezery v prezentaci a pózování. Ale k mému velkému překvapení jsem byla ve finále :)) a pak ještě deeeelší čekání :D Dopoledne, když jsme nestíhali, tak byla moje kategorie skoro na začátku a odpoledne, když bych to chtěla mít rychle za sebou, tak naopak skoro až na konci. Opravdu nevím v kolik jsem se dostala na podium, myslím, že kolem páté, tak děkuji všem co tam byli semnou a jeli mne podpořit. Díky nim ten čas utíkal docela rychle a neměla jsem moc prostoru vyšilovat :D 

Z T-walkingu jsem byla docela nervózní, protože opravdu nemám ráda, když je veškerá pozornost upřená na mě :D Ale tak nějak jsem se s tím poprala ( vůbec jsem se zase asi tak 20 vteřin před vstupem na podium neodzvěděla, že se nechodí jen do porstřed, ale i do stran - takže moje sestava byla zase k ničemu a stejně jsem jí celou zapomněla :D 

Pak už jen chvilka čekání na vyhlášení. Na závody jsem jela s tím, že bych chtěla být v horní polovině - 7.místo ideál, ale když už jsem si musela projít tím finále, tak jsem alespoň nechtěla být 6. :) A to se mi povedlo...když vyhlásili 6.místo a nezaznělo moje jméno, oddychla jsem si a pak už mi to bylo jedno . Nakonec jsem skončila 5. což na první soutěži považuji za úspěch :) 

Musím říct, že pocit po závodech, když už máte vše za sebou a dopadne to ještě lépe než člověk čekal, je super :) Už se nemusím ničím stresovat a čeká mě jídlo :D Hned v autě mě vítala kilová nutella, brownies čokoláda a moje milovaná donutka :) Pak jsme si zajeli ještě na čínu a hurá domů :)

V neděli jsem si dala volno ( kromě 1 tréninku s klientkou) i od cvičení i od jídla. Jedla jsem si co jsem chtěla, ale ne nějaké prasárny, jen sem tam něco, protože v neděli 10.5. mě čeká Mistrovství Republiky. Večer jsme ještě byli v kině na Avengers a od pondělí jsem chtěla znovu naject na předzávodní režim.
Ale to bych nebyla já, aby se mi to něčím zase nezkomplikovalo. V pondělí ráno jsem se probudila s teplotou a bolestí v krku. Zkusila jsem jít k doktoru, co mi na to řekne a vypadá to na angínu. Dostala jsem antibiotika, ale ty brát odmítám, tak teď čekám, jak se to se mnou vyvine. 
Včera jsem měla odcvičit nohy a dneska záda a místo toho se válím v posteli.. a přijde mi, že tloustnu a zalejvám se vodou :/ :D 

Původně jsem na Republiku ani nepomyslela, ale když už jsem se dostala do finále, dala jsem tomu tolik a forma se docela povedla, byla by velká škoda nejít. Ale rozhodně nemám v plánu tam jít v horší formě, než jsem měla na Čechách. 

Takže teď můžu leda tak trénovat pózování a doufat, že se mi postava co nejméně změní.
Vlastně bych měla zapracovat ještě na tom úsměvu ( není hodina, aby mi to někdo nepřipomněl :D) - akorát teda můj pokus o úsměv vypadá asi nějak takhle :D 

Takže teď řeším jeslti jít či nejít na závody ??? :( a mezitím se snažím co nejlépe držet stravu a vyležet se, abych mohla co nejdříve cvičit. Tak držte palce :)